J. Škaloud: Nejčastější chyba při dezinfekci? Chybí pořádný úklid

Letos 80letý Jiří Škaloud patří v Česku mezi nejvýznamnější odborníky na oblast veterinární dezinfekce. V rozhovoru popisuje mimo jiné spletitou cestu, která ho dovedla k patogenům, hovoří také o tom, jak se v současnosti mění používání dezinfekcí, jak se vyvíjejí účinné látky, proč některé typy aplikací fungují lépe než jiné nebo proč hraje mechanická očista při dezinfekci tak důležitou roli. 
 

Když srovnáte spektrum dezinfekčních účinných látek v době, kdy jste v oboru začínal, s dneškem, co považujete za největší změnu? 

Ve vývoji základních účinných látek k žádným velkým revolucím nedochází. Spektrum je do značné míry dané a vymyslet novou účinnou látku se už nedaří. 

Zajímavé je i to, že v jednotlivých zemích se historicky preferují různé účinné látky. Například ve Velké Británii tradičně nedají dopustit na fenolové sloučeniny a kresoly, ve Francii jsou nejoblíbenější oxidační látky, v Česku a Rakousko se historicky nejvíc důvěřuje chlorovým preparátům. 

Jakým směrem tedy dnes postupují výzkumné týmy, které zlepšují fungování dezinfekcí?

Vědci zjednodušeně řečeno různě upravují už vymyšlené molekuly a látky. Přehazují je, kombinují, zmenšují, zvětšují, vytvářejí nové směsi. Také se mění aplikační technologie. Dřív se dezinfekcemi převážně kropilo, dnes jsou různé pěny, aerosoly atd.

V čem jsou například pěny lepší?

Nestečou tak rychle pryč, drží se déle na povrchu, pohybují se po patogenech a likvidují je. 

Klasický postřik ze stěny nebo stropu steče dolů a doba kontaktu účinné látky s povrchem je krátká. Podobně významný je rozvoj aerosolů a mlžení, kde záleží na správné velikosti částic, aby mlha co nejdéle zůstala v prostoru a pronikla do všech spár.

Co si myslíte o dnes tak populárních povrchově aktivní látkách, tenzidech?

Tenzidy, které jsou dezinfekčně účinné, jsou komerčně nesmírně oblíbené, protože jsou uživatelsky příjemné, málo toxické a ekologicky šetrné. Proto se používají všude; pro běžný provoz a běžnou hygienu stačí, ale nemají tak silnou dezinfekční účinnost. Tenzidy jsou navíc často selektivní – výborně zabírají na grampozitivní bakterie, ale na gramnegativní zárodky jsou krátké. Pro hrubou stájovou dezinfekci do prostředí s vysokým organickým zatížením proto samy o sobě většinou nestačí. 

 

---

Jiří Škaloud

Narodil se v roce 1946 ve východních Čechách, dětství a mládí strávil v Hradci Králové. Vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně a poté působil téměř 50 let jako vědecký a odborný pracovník v Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL) v Brně, kde se stal předním odborníkem na testování, metodiku a kontrolu veterinárních dezinfekčních prostředků. Působil také v redakční radě časopisu Sdružení DDD, je autorem publikace Veterinární dezinfekce a řady odborných článků. 
 

---

 

V posledních letech se v odborných kruzích hodně mluví o tzv. biofilmu. V čem spočívá jeho nebezpečí při dezinfekci?

Biofilm je organizovaná ochranná architektura bakterií. Když si sáhnete například do odpadové trubky, klouže to. Bakterie tam utvářejí na svém povrchu souvislou slizovou vrstvu. Pod ní žijí v mikroklimatu, množí se a navzájem si předávají informace.

Běžný tekutý dezinfekční prostředek po takovém biofilmu pouze sklouzne a k samotným bakteriím uvnitř se nedostane. Bakterie tak získávají nepřímou odolnost proti dezinfekčním prostředkům. To je obrovský problém u řady patogenů, například u bakterií Legionelly.

Jaká je nejúčinnější zbraň proti biofilmu?

V praxi se jako nejúčinnější ukázaly oxidační látky, které při reakci intenzivně pění a trhají biofilm. Jakmile se obal naruší, chemická složka přípravku pronikne k bakteriím a zlikviduje je.

Ve zdravotnictví se používá ultrafialové záření jako dezinfekce. Co si o tom myslíte? Funguje to? 

Podle odborné literatury to není žádný velký zázrak. Záleží na tom, jak je dané prostředí zatížené. Určitě to zlikviduje spoustu patogenů, ale rozhodně to nedělá sterilní prostředí.

Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se pracovníci v praxi při dezinfekci dopouštějí?

Prostory před dezinfekcí pořádně nevyčistí. 

Dezinfekční prostředky mají snížit počet patogenních zárodků o pět řádů, tedy stotisíckrát. Z hlediska matematiky je to hodně, ale z hlediska hygieny málo. V silně znečištěném prostředí bývá patogenů i přes deset na osmou, tedy ve stovkách milionů na centimetr čtvereční, což je o tři řády víc, než dezinfekce obvykle zvládnou. Proto musí předcházet dobrá mechanická očista s použitím čisticích prostředků, které nemusí mít výrazné dezinfekční účinky, ale umí uvolňovat nečistoty. Pokud prostor nejdříve důkladně nevydrhnete, nevymyjete tlakovou vodou a neodstraníte organické zbytky, samotný dezinfekční přípravek nestačí. 
 

Jde o zkrácenou verzi rozsáhlého rozhovoru s Jiřím Škaloudem. Celý vyjde v časopisu Sdružení DDD v čísle 03/2026. Dále se v něm dozvíte například toto:

• Proč se kdysi na Vysoké škole veterinární výuka prakticky nezaměřovala na koně nebo exotická zvířata. 
• Který "medvěd" přivedl Jiřího Škalouda k mikrobiologii a jaká náhoda ho pak posunula k dezinfekcím. 
• Který vynález z 19. století dramaticky změnil práci vědců na ÚSKVLB v 80. letech 20. stoleti.
• K jakým výsledkům dospěli na ÚSKVLB při výzkumu rezinstencí bakterií vůči dezinfekcím.
• Která dezinfekční účinná látka je podle Škalouda nejsilnější.
• Co mu vadilo během pandemie covidu.
• A další...

Autor: Radek Novotný
Foto: autor
Datum vydání: 1. 9. 2026