Štěnice se bojí vody. Může to zvrátit vývoj nových insekticidů

Lidé mají strach ze štěnic, štěnice zase z vody, a to tak velký, že od ní doslova prchají. S tímto zjištěním o chování krevsajícího parazita přišli nedávno vědci z Kalifornské univerzity v Riverside.  

Reakce štěnic na mokré povrchy byla v rámci výzkumu publikovaném v časopise Journal of Ethology analyzována s pomocí sledování pohybu a softwaru pro analýzu videa. Dno vyhrazeného prostoru bylo pokryté nasákavým papírem, přičemž jedna polovina byla navlhčena v několika kolech testování různým množstvím vody, zatímco druhá polovina byla vždy suchá.
 

Úpr štěnic od vlhka

Nymfy štěnic i dospělci obou pohlaví strávili na mokrém povrchu jen minimum času. Čím byl prostor vlhčí, tím víc se mu hmyz vyhýbal.

Konkrétně v téměř devíti případech z deseti se štěnice obrátily ještě před mokrou zónou, aniž by se jí dotkly. A při útěku z mokré plochy zvýšily svou rychlost o 38 procent v porovnání s rychlostí při přibližování. 

V průměru se štěnice otočily, když byly 0,58 cm od mokré zóny. Vzdálenost od vlhké části před otočením byla u nymf ve srovnání s dospělými jedinci o 60 procent delší. Mladé štěnice tak mají k vlhku větší odpor, nebo jsou bystřejší než dospělci.

Stopy pohybu štěnic v experimentu zaznamenané pomocí infračervené kamery pod infračerveným osvětlením. Z nich je zřejmé, že se hmyz vyhýbá mokrým povrchům.
 

Náhodný výzkum

Profesor entomologie a spoluautor článku Dong-Hwan Choe říká, že zjištění dávají vzhledem k tvaru těla štěnice velký smysl. Tento hmyz má velice ploché tělo a na břišní straně malé dýchací otvory. „Pokud se štěnice fyzicky dostanou do kontaktu s vodou, přilepí se k jejímu povrchu a zablokují si dýchací otvory,“ uvedl Choe. „Vzhledem k silné přilnavosti může být voda z pohledu štěnic velmi nebezpečná. Není tedy divu, že mají extrémní odpor k vlhku.“

Vědci dospěli k tématu výzkumu náhodou. V laboratoři chovají štěnice v lahvičkách, v nichž hmyz saje krev z “krmítka” přes membránu v horní části nádoby. Jednou se membrána mírně protrhla a krev začala smáčet papír používaný v lahvičkách. Místo aby štěnice pily krev z papíru, začaly se vlhkým místům vyhýbat, což vědce inspirovalo k tomuto výzkumu.
 

Zpátky k reziduálním insekticidům

Nové zjištění může mít vliv na boj se štěnicemi. Například pokud má člověk podezření, že na sobě může mít tyto parazity, dá si koupel, uvedl Choe a dodal: „Samozřejmě štěnice v pokoji nebo na posteli budou vyžadovat jiný přístup.“

Výzkum by mohl mít dopad také na současný vývoj insekticidů proti štěnicím. Nové přípravky stále častěji nemají reziduální účinek, ale spíš mechanický. Řada z nich je postavena na principu tekuté lepivé pasti, do které se mají štěnice chytnout. 

Vzhledem k výsledkům tohoto výzkumu by je ale takové mokré pasti mohly spíš odrazovat a vybízet parazita k rozptýlení do dalších prostor. To by proto mohlo přinést opět ústup od těchto typů přípravků, ke kterým je většina dezinsekčních služeb spíš skeptická, a nárůst tradičních insekticidů s reziduálním působením. 

K nejfunkčnější profesionálním přípravkům na štěnice dnes patří reziduální insekticidy Mythic, Cimetrol Super, Fenox nebo Teenox. 

Autor: Radek Novotný
Foto: Dong-Hwan Choe/UCR; Jorge Bustamante, Jr. /Dong-Hwan Choe/ UCR
Datum vydání: 5. 3. 2026