F. Blažek: Vývoj a registrace nové účinné látky vyjde až na miliardu eur

František Blažek, někdejší dlouholetý manažer koncernu Bayer pro oblast biocidů v Česku a na Slovensku a člen výboru Sdružení DDD, v rozhovoru popisuje například to, jak a proč strávil službu v armádě v Libyi, proč prodával výrobky od konkurence, jak funguje komplikovaný a velice drahý proces registrace účinných látek, insekticidů a rodenticidů nebo jak by se mohla v budoucnu změnit aplikace biocidů. 
 

Čím jsi chtěl být jako malý? 

Řidičem autobusu.

Tuším, že to se ti nesplnilo. Na jakou školu jsi šel? 

Absolvoval jsem střední zemědělskou školu a pak vysokou zemědělskou, obor agronom. Součástí studia byla i ochrana zemědělských zásob a skladů, takže obor DDD, ve kterém jsem pak desítky let pracoval, s mým studiem vcelku úzce souvisel.

Kde jsi začal svoji pracovní dráhu? 

Po vysoké škole jsem začínal v Ústavu pro zemědělský průzkum půd, pak to byl Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, následně jsem byl pár let na vojně, část z toho v Libyi. 
 

NA VOJNU DO LIBYE 
 

Jak ses dostal do Libye a cos tam dělal?

V rámci vojny se mohlo jet i do zahraničí do spřátelených socialistických zemí. Říkalo se tomu technická pomoc. V Libyi byla letecká škola a my jsme zajišťovali její kompletní provoz. Přes československý podnik zahraničního obchodu se tam dodávaly tenkrát docela úspěšné cvičné letouny L-39 Albatros. 

Jak dlouho jsi tam byl?

Dva a půl roku. Kvůli pobytu v Libyi se mi vojna prodloužila, musel jsem to podepsat na tři roky tzv. další činné služby. Nejdřív jsem měl jako vysokoškolák rok základní služby. Chvíli jsem byl v Praze ve Kbelích, pak mě odeslali do Libye, a když jsem se po dvou a půl letech vrátil, ještě jsem musel část služby dosloužit ve Kbelích. Celkem to tedy byly čtyři roky vojny. 

To bylo dost dlouhé. Vybral sis to dobrovolně?

Bylo to dobrovolné. Tenkrát byl o takové pobyty zájem, protože byly relativně dobře placené. A také to bylo určité dobrodružství. Tenkrát se smělo cestovat jen do pár okolních socialistických zemí. V životě jsem pak cestoval opravdu dost, hlavně pracovně po Evropě. Teď už po tom moc netoužím.

Jaký jste měli v Libyi režim? Dostali jste se mimo vojenskou základnu, podívat se do města, do pouště nebo třeba k moři?

Samozřejmě. Nebydleli jsme na základně, ale v hotelu přímo v hlavním městě. Už tenkrát tam měli supermarkety, jaké se u nás otevřely až po roce 1989. Měli tam i dost západního zboží. Postupně se pak situace zhoršovala, protože přicházely různé blokády, zásobování bylo složitější a obchody často poloprázdné. Vždycky se čekalo, až přijede loď s nákladem. Pak bylo najednou v obchodech zase plno zboží. 

Během pobytu v hotelu jsme měli zajištěnou kompletní stravu. Když potom za mnou měla přijet manželka, přestěhovali mě do domku mimo město, bylo to docela v zeleni. Jenže než manželka přijela, byl jsem tam sám a musel jsem si i sám vařit. Ale tenkrát jsem nic neuměl, tak jsem žil na vejcích. Měl jsem pořád v lednici 60 vajec, protože jsem měl strach, že v obchodech dojdou a nebudu mít co jíst.

Také se běžně chodilo na trhy. Museli jsme se naučit pár arabských slovíček, abychom se dorozuměli a domluvili si cenu. Jinak jsme chodili oblečení normálně v civilu. Vůbec jsme tam uniformy neměli. Vystupovali jsme ne jako armáda, ale jako odborníci. Měli jsme sice občas vojenské nástupy, ale jen v montérkách. 

Zmíněný domek, kde jsem bydlel s manželkou, byl mimo město v takové vojenské vesnici, která byla obehnaná dvoumetrovou vysokou zdí a na ní byly ještě ostnaté dráty. Ale také jsme chodili ven přes les k moři se koupat a zejména během zimních měsíců jsme poznávali okolní přírodu. Vzhledem k tomu, že to bylo na pobřeží a že během podzimu a zimy docela pršelo, bylo tam dost zeleně. I na houby jsme tam chodili. Také se organizovaly různé výlety, takže jsme se dostali i do vzdálenějších oblastí, kde byla jednak zajímavá arabská města, ale i římské památky. 

Po dvou a půl letech ses vrátil z Libye do Československa, ale ještě jsi musel chvíli dosloužit u armády. Měl jsi už Libye dost a chtělo se ti zpátky? 

Snižovaly se počty lidí, tak jsem si říkal, že je asi čas se vrátit. To bylo v roce 1984, potom jsem ještě dosloužil pár měsíců na vojně ve Kbelích jako poručík, respektive jako voják z povolání. Kvůli pobytu v Libyi mě zřejmě považovali za nepříliš spolehlivého, protože jsem ani nemusel chodit do pravidelné služby. Bydlel jsem doma a chodil jsem jen tu tam do práce, nic náročného.
 

---

František Blažek

Na vysoké škole zemědělské vystudoval obor agronom. Profesní dráhu začínal v Ústavu pro zemědělský průzkum půd, následně byl v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském. Pak šel na vojnu, kterou prožil převážně v Libyi jako technická pomoc na tamní letecké škole. Potom pracoval ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky, odkud přešel do státního podniku Zemědělské zásobování a nákup. Po sametové revoluci a změně režimu nastoupil do společnosti Welcome, kde působil jako šéf prodeje biocidních přípravků pro Česko. Vzhledem k různým fúzím a akvizicím prošel pak na stejné pozici dalšími firmami, naposledy byl manažerem koncernu Bayer pro prodej biocidů v Česku a na Slovensku. Byl také členem výboru, redakční rady a revizorem účtu Sdružení DDD. Do důchodu odešel v roce 2020.

---

 

JEDNA POZICE, MNOHO FIREM
 

Kam jsi nastoupil po vojně?

Když jsem měl končit, začal jsem si hledat místo. Tenkrát to nebyl takový problém. Všude byl nedostatek lidí a inzeráty s nabídkami. Tak jsem si našel Výzkumný ústav zemědělské techniky v Praze na Chodově. Tam jsem byl asi dva roky a poměrně hodně jsem jezdil z domova kvůli zkoušení různých strojů. Třeba jsem odjel na týden na Vysočinu, kde jsem měl třídičky brambor. Ale manželce se to moc nelíbilo. Proto když potkala nějaké známé, říkala jim, že už tam asi dlouho nebudu, že chci změnit práci. Mě se tam ale líbilo. 

Ovšem dozvěděl se to jeden bývalý spolužák, který pracoval na generálním ředitelství podniku Zemědělské zásobování a nákup. Jednou mi zavolal, jestli k němu nechci přestoupit. Přemlouval mě, slíbil mi lepší plat a že nebudu muset tolik jezdit na služební cesty. Já říkal, že mi to ježdění nevadí, ale nakonec jsem souhlasil. Přišel jsem k nim do podniku na pohovor, ale dlouho jsme se bavili jen tak obecně. Pořád mi nebylo jasné, co přesně tam mám dělat. Na to mi řekli, že budu dělat “asanu”. Já ale nevěděl, co to je. “To uvidíš,” řekli mi. A byl jsem přijat.

Co jsi tam měl na starosti?

Zemědělské zásobování a nákup mělo lidi na provádění DDD v různých podnicích a já jsem měl na starosti tzv. metodické vedení. Zajišťoval jsem pro ně školení, techniku, přípravky, technologické postupy, plány atd. Tím jsem se dostal do našeho oboru. Pracoval jsem tam asi tři roky. Pak přišla sametová revoluce a zhruba o rok později podnik ZZN skončil.

Nenapadlo tě pak zkusit podnikat?

Nedělal jsem přímo DDD služby. Samozřejmě prakticky všichni, kteří je dělali fyzicky, po revoluci odešli do soukromé sféry. Mnozí dělají tuto práci do dneška.

Kam ses přesunul ty?

V ZZN jsem spolupracoval s firmou Welcome a znal jsem se s vedoucím jejího zastoupení pro Československo Jirkou Kalinou. Pak měl povýšit, proto za sebe sháněl náhradu. Prý mu na inzerát přišlo asi 30 lidí, ale nevybral si. Tak si vzpomněl na mě a zavolal mi. Já jsem se ale trochu zdráhal, protože jsem tenkrát ještě neuměl moc dobře anglicky a Welcome byla mezinárodní firma. On říkal, že to nevadí, že když začínal, také nemluvil anglicky, a naučil se. Tak jsem se dostal přímo k prodeji biocidních přípravků. 

Kudy pak vedla tvoje cesta do koncernu Bayer? 

Dělal jsem vlastně pořád to samé, ale prošel jsem pěti společnostmi. V důsledku globalizace a fúzí a akvizic se z nás, tedy firmy Welcome stala firma Roussell Uclaf. Tato firma se potom sloučila se společnostmi Hoechst a Schering a vzniklo AgrEvo. To se sloučilo s francouzskou firmou Rhône-Poulenc a byl z nás Aventis, jehož agrochemickou divizi pak koupil německý koncern Bayer. Když jsem po letech odešel do důchodu, oddělení DDD přípravků Bayeru koupila zase společnost Cinven a udělala z něj firmu Envu.

Měl jsi pod sebou některé přípravky celou dobu, co se měnily názvy tvého zaměstnavatele?

Ano, pár jich bylo, ale hlavně jsem po těch fúzích a akvizicích prodával často přípravky od bývalé konkurence. Když jsem pracoval pro Welcome, náš velký konkurent měl přípravek Ficam, který jsem pak prodával. A dobře se to prodávalo. V původní firmě se tomu nikdo moc nevěnoval, tak jim to leželo na skladu a všichni si mysleli, že tenhle – dnes už legendární – přípravek skončil.

Když jsem ho přebral, na skladu bylo kolem 200 kg skoro prošlého Ficamu. Pak jsme ho začali prodávat pod novou společností, ale všichni byli opatrní a pořád ho moc nechtěli, protože byl před exspirací. Jak jsme dali na Ficam slevu, najednou ho všichni chtěli. Nic tomu nebylo. Takový přípravek vydrží i přes deset let, ale samozřejmě se prodávat může jen do uvedeného data spotřeby. A z Ficamu se pak stal jeden z našich nejprodávanějších produktů. 

V Bayeru se následně tato divize rozjela a začala rozšiřovat sortiment insekticidů? 

Ano, tím postupným slučováním jsme už jako firma Aventis měli poměrně široký sortiment účinných látek včetně fipronilu. Možná to nyní někoho překvapí, ale Goliath jsem tenkrát registroval pro firmu Aventis. Naštěstí jsem ho neuvedl hned na trh, což se ukázalo být výhodné. Bayer totiž přinesl řadu dalších účinných látek, čímž se portfolio látek a přípravků výrazně rozšířilo. Ale protože mezi těmito látkami byl i imidacloprid, antimonopolní úřad dal jako jednu z podmínek pro sloučení firem prodej jedné z těchto látek. No a Bayer se rozhodl si ponechat imidacloprid a fipronil prodal firmě BASF.
 

KOMPLIKOVANÉ REGISTRACE
 

Můžeš vysvětlit, jak fungují registrace účinných látek a biocidů? Je to poměrně komplikované a spousta lidí se v tom neorientuje.

Když někdo přijde s novou účinnou látkou, dostane na ni asi na 10 let patentovou ochranu a nikdo jiný ji nemůže vyrábět. V minulosti, když patentová ochrana skončila, mohl látku vyrábět kdokoliv. 

V současné době už to tak jednoduché není. Aby firma mohla dodávat účinnou látku na trh EU, musí ji zaregistrovat podle nařízení o biocidech. A to je strašně drahé. 

V jakých částkách se to řádově pohybuje? 

Samotná registrace není zase tak drahá, ale celý proces včetně vývoje látky a všech studií stojí v současnosti stovky milionů až miliardu eur. Například studie karcinogenity je asi na pět let. My jsme v Bayeru měli výhodu, že oddělení DDD přípravků bylo součástí divize Crop Science, která vyráběla přípravky na ochranu rostlin, což je mnohem větší obor, a hledali jsme uplatnění pro stejné účinné látky i v sektoru DDD. 

Jak to funguje v současnosti, když chce jiná firma vyrábět už vyvinutou účinnou látku? 

Pak může dostat tvz. Letter of Access, což znamená, že si koupí pro účely registrace od firmy, která tuto účinnou látku vyvinula a zaregistrovala jako první, přístup k datům doloženým při té první registraci a také povolení je použít. Původní výrobce dnes tato data v podstatě musí prodat, jinak to obvykle skončí u nějaké arbitráže a šanci na výhru nemá velkou. Proto má v současnosti už řada firem právo vyrábět účinné látky jako imidacloprid nebo deltamethrin, které vlastnil původně jen Bayer. Navíc firma, která získá zmíněný Letter of Acess, ho může prodávat dalším. 

Když pak chce firma vyrábět nějaký biocid s tou účinnou látkou, musí ještě zaregistrovat ten přípravek. 

Ano, ale to už není zdaleka tak drahé jako registrace účinné látky. 

Ale také to není zdaleka zadarmo. Například Miroslav Moravec ze společnosti Hubex mluvil v rozhovoru na našem blogu na DDDeshop.cz o milionech korun.

V těchto řádech se to přibližně pohybuje. Není to úplně snadný proces, musí se také provádět různé studie, ale ani v tomto ohledu se to nedá srovnat s registrací účinné látky. 

Jak probíhá registrace biocidního přípravku a jaké to má varianty?

Evropská registrace se provádí tak, že se přípravek registruje v jakékoliv zemi EU, a to pak platí v celé Evropské unii. Ovšem nepřebírá se to automaticky. V dalších zemích, kde chce firma přípravek prodávat, musí požádat o tzv. vzájemné uznání. Za to se zase platí nějaké poplatky a prochází to administrací. Třeba na Slovensku je to poměrně drahé – vzájemné uznání tam stálo, co já pamatuji, 7000 eur a ještě měli roční poplatek pár stovek eur. Jsem už pár let v důchodu, takže nevím, jestli se něco trochu nezměnilo, ale nepředpokládám výraznější změny.

Pak existuje ještě tzv. oznámení přípravku. Jak funguje tento proces? 

To se využívá pro přípravky s účinnými látkami, které ještě nejsou registrované, nebo přesněji tzv. autorizované, ale proces registrace běží. Pak se přípravky tzv. oznamují, což je administrativní krok, který není tak složitý. Toto oznámení se podává na ministerstvu zdravotnictví, musí se k tomu dodat složení, účel použití, etiketa, bezpečnostní list a další dokumenty. Nejde ale o schvalování, je to jen oznámení a následně můžu přípravek prodávat. 

Pokud se blíží registrace v biocidu použité účinné látky, je možné přidáním další účinné látky, která je v procesu registrace, prodloužit toto zjednodušené povolení přípravku na oznámení?Ano, pak to zase jede na oznámení. Zákon je postavený tak, že pokud jsou v biocidním přípravku například dvě nebo tři účinné látky, tak dokud není registrovaná, respektive autorizovaná ta poslední, stále se může pokračovat na oznámení. Přičemž přidávané účinné látky musí být v procesu registrace.

Jak dlouho trvá registrace účinných látek? 

To je různé. Může to být tři roky, ale i deset let. Deadline byl více méně pro všechny stejný, ale například takový tetramethrin do teď není doregistrovaný, tedy není plně schválený. Proto stačí do přípravku přidat tetramethrin a může se dále používat jako oznámený. 

Jaký deadline máš na mysli? 

Tím myslím nejzazší termín pro podání dokumentů k registraci podle nařízení o dodávání biocidních přípravků na trh z roku 2012. Biocidů je 22 typů rozdělených do čtyř skupin. Evropská unie postupně dávala pro každý typ, jako jsou rodenticidy, insekticidy atd., určitý deadline, do kdy se mohly tehdejší účinné látky podat, aby se zaregistrovaly neboli autorizovaly. 

Nové účinné látky, které nebyly na trhu dřív, než nařízení o biocidech začalo platit, se můžou k registraci podat kdykoliv. Ale pak samozřejmě nemůžu přípravek, který je obsahuje, uvádět na trh na oznámení. 
 

 

VÝJIMKY NA KRITICKÉ SITUACE
 

Jak jste v Bayeru distribuovali po Česku své přípravky?

Na začátku byla jediným distributorem v Česku společnost DDD Servis a více méně je to tak dodnes, kdy biocidy Bayeru spadají pod společnost Envu. Částečně zajišťuje distribuci ještě Fytoz. 

Když jsem začal pracovat pro Welcome, spolupráce s DDD Servisem už probíhala. Můj předchůdce Jirka Kalina pracoval ve Welcome od 80. let a tehdy dodával přípravky pro dezinfekci, dezinsekci a deratizaci do Ústředí veterinárních asanačních ústavů, jehož zaměstnanci později založili DDD Servis, a také do Zemědělského zásobování a nákupu, kde jsem pracoval já. 

Tenkrát se přípravky od zahraničních firem nakupovaly za tzv. devizové prostředky, které rozdělovalo ministerstvo zemědělství. Tam jsme se scházeli a dohadovali jsme se, kdo dostane kolik z té které hromádky peněz určených na přípravky. Za Ústředí veterinárních asanačních ústavů tam většinou chodil Honza Plachý. Referentka, která to měla na starosti, nás nechala se dohadovat, více méně mlčela, pak se otočila k psacímu stroji a začala psát “po vzájemné dohodě se dohodli takto…”. A zapisovala čísla, aniž by příliš brala v potaz, o čem jsme se bavili. 

V roce 1991 pak vznikl DDD Servis a Welcome i další nástupnické firmy s ním pokračovaly v nastavené spolupráci, protože jde o největšího distributora oborových profesionálních přípravků v Česku. Tato spolupráce trvá dodnes. 

Bayer je obrovská korporace. Jaké to bylo pracovat v tak velké společnosti? Jak se ti dařilo prosazovat změny? 

Ze začátku to bylo výborné. Měl jsem sice nastaveny určité plány, dělal jsem rozpočty, které jsem musel uhádat a obhájit, o svém byznysu jsem ale rozhodoval víceméně sám. Jenže postupně se to utahovalo, a když jsem končil, už jsem samostatně nemohl udělat téměř nic. Všechno se muselo dlouze posuzovat. Pak jsem odešel do důchodu. 

Jak je to dlouho?

Asi čtyři a půl roku. 

Chvíli potom v roce 2022 došlo k prodeji “tvého” oddělení Bayeru společnosti Cinven a přeměně ve značku Envu. Proč myslíš, že k tomu došlo?

Myslím si, že Bayer se snažil svůj sortiment zúžit, protože to byla příliš velká firma náročná na řízení, a soustředit se na zdravotnictví a zemědělství. Prodali například i veterinární léčiva nebo výrobu plastů a řadu dalších menších odvětví. 

Agentura Bloomberg vydala v červenci zprávu, že Cinven vyhodnocuje nabídky v hodnotě kolem 4,1 miliardy dolarů na prodej Envu. Přitom koupil část Bayeru, z které Envu vzniklo, před třemi roky za 2,6 miliardy dolarů. Takové zhodnocení naznačuje důvěru v růst odvětví. Média k tomu uvádějí, že dochází ke zvyšování zájmu o specializované chemikálie a aktiva v oblasti environmentálních služeb. Co si o tom myslíš? 

Já si myslím, že dochází ke zvyšování poptávky proto, že bylo zavedeno nařízení o biocidech a spousta účinných látek skončila, takže je tento sortiment velice úzký. Samozřejmě kvůli tomu vznikají rezistence, takže se snižuje účinnost a zvyšuje poptávka po kvalitních přípravcích. 

Nedávno jsme byli na veletrhu Parasitec v Paříži a zaregistroval jsem tam, že řada firem nabízí přípravky, které nemají reziduální účinné látky, ale fungují na mechanickém principu jakési imobilizace hmyzu. Plus se také v insekticidech víc využívají přírodní účinné látky pyrethriny. Zároveň se snižuje spektrum reziduálních účinných látek. Odhadneš, kam to může vést? 

Těžko říct. Mám obavu, že četnost výskytu škůdců se může zvyšovat, například štěnice můžou být obrovský problém. Až bude situace kritická, budou se dělat výjimky a dovážet z Číny organofosfáty nebo něco podobného.

Dojde pak k renesanci původních chemických biocidních přípravků?

To si úplně nemyslím, ale budou se víc povolovat výjimky k řešení krizových situacích. Prvním takovým příkladem jsou Strahovské koleje, kde se dlouho nedaří vyhubit štěnice. Zatím situace není tak kritická, ale bude se zhoršovat. Nové účinné látky pravděpodobně nepřijdou, protože legislativa k nim je dost přísná. A za druhé je registrace tak drahá, že to můžou zaplatit jen velké firmy. Ty se ovšem DDD věnují už spíš jen okrajově a nechávají menší firmy produkovat generika. 

Proč se velcí výrobci už tolik nevěnují komunálním biocidům?

Protože to pro ně není dostatečně velký byznys. Věnují se spíš ochraně rostlin – tyto přípravky se aplikují na miliony hektarů, kdežto DDD přípravky se používají mnohem méně. V továrnách Bayeru se tyto přípravky vyráběly obvykle jen párkrát za rok několik dní, některé dokonce jen jednou za rok, jinak se vyráběly přípravky na ochranu rostlin. Prodeje v těchto dvou sektorech se obrovsky liší, přitom náklady na vývoj a registrace jsou podobné. 
Navíc je velké riziko, že úřady řeknou, že biocid má určitou nebezpečnou vlastnost, proto je potřeba ho omezit anebo úplně zrušit. Například teď se jedná o tom, jestli se zakážou lihové dezinfekční prostředky. 

V roce 2026, respektive 2027 by měly skončit přípravky s účinnou látkou clothianidin, protože její výrobce nepožádal o znovuautorizaci látky. Jak je toto nákladné? 

Detailně se v tom nevyznám, ale tuším, že povolení se vydává asi na deset let a znovuautorizace je také hodně drahý proces, při kterém se musí dokládat mnoho věcí. Rozhodně to není jen administrativní krok, ale spíš se to blíží první registraci. 

Jiné to je u rodenticidů s antikoagulanty, které mají výjimku od samého počátku současného systému autorizací, protože nesplňují jednu z podmínek pro povolení biocidů, a sice, že nesmí být perzistentní v životním prostředí. Neměly by proto být vůbec povoleny, ale protože za ně není momentálně náhrada a pastičky nestačí, dostaly výjimku, která se ovšem pravidelně posuzuje. 

Zatímco na úrovní EU jsou tři skupiny uživatelů biocidů – veřejnost, profesionální uživatelé a odborně způsobilé osoby –, v Česku jsou de facto jen dvě — veřejnost a odborně způsobilé osoby. To vcelku vyvolává zmatek. Tušíš, proč to tak je? 

Je to celé hodně komplikované a nejasné. Ani v evropské legislativě to není pořádně vysvětlené. V nařízení o biocidech jsou uvedeny také v podstatě jen dvě skupiny – veřejnost a profesionálové. “Veřejnost” je jasný pojem, jde o kohokoliv bez osvědčení. Kdysi jsme podali – tuším, že přes sdružení – na ministerstvo zdravotnictví oficiální žádost o vysvětlení rozdílu mezi profesionálem a odborně způsobilou osobou. Evropská chemická agentura k tomu vydala několikastránkovou odpověď s vysvětlením. Ani to ale nezodpovědělo všechny otázky. 

Vysvětlení zjednodušeně řečeno uvádělo, že “odborně způsobilé osoby” jsou DDD služby, které mají osvědčení. A “obyčejní” profesionálové by měli být například zemědělci, kteří umí pracovat s chemií, takže by mohli pracovat i s DDD přípravky, ale jen ve svých provozech pro vlastní účely. Nemůžou poskytovat DDD služby. Toto rozdělení ale není napsané na všech etiketách biocidů. 

Na etiketách insekticidů bývá napsané, že jsou určené “pro profesionální použití”. Jenže podle onoho rozdělení na tři skupiny uživatelů jsou profesionálové právě např. tito farmáři, a ne dezinsekční služby. 

No právě. Vznikl tu tento rozpor, který nikdo vlastně pořádně nevysvětlil. Rozdělení na tři skupiny se poprvé objevilo u rodenticidů. Já si myslím, že důvod spočívá v tom, že hlavně v západní Evropě je mnoho malých farmářů, kteří byli zvyklí používat samostatně zejména profesionální rodenticidy, ale podle nových pravidel by se k nim nedostali. Proto vzniklo zmatečné rozdělení na tři skupiny uživatelů.

Jestliže se má postupovat podle etiket, tak by přípravky určené pro profesionály mohli používat vlastně všichni farmáři a podobné profese, aniž by měli osvědčení. Už léta se kolem toho vedou nekonečné diskuze. 

Během své profesní kariéry jsi byl také ve Sdružení DDD. Jak dlouho? Byl jsi i ve výboru?

Jako firma jsme byli členy sdružení od jeho vzniku, byl jsem i na zakládající schůzi v roce 1991. Chvíli jsem působil jako člen výboru, byl jsem také členem redakční rady a revizorem účtu. 

Už jsi říkal, že během své pracovní dráhy jsi se nacestoval dost, takže po dalším cestování příliš netoužíš. Čím se jinak bavíš v důchodu?

V důchodu se konečně pořádně věnuju zemědělství na naší zahradě. Pěstuju toho hodně – rajčata, papriky, okurky, dýně, cukety, celer, cibuli … Také se dost věnuju vínu. Kdysi jsem ho zase tak rád neměl, ale s věkem jsem se k němu postupně propracoval. Mám velkou encyklopedii vín, rád si v ní čtu, a o čem čtu, to se také snažím ochutnat. Rozhodně si na důchod vůbec nestěžuju, zvykl jsem si na něj velmi rychle a můžu ho všem doporučit. Má to samé výhody, až na ten věk. Jen mi chybí kontakt se všemi lidmi, s kterými jsem se během práce pravidelně setkával, i když díky DDD Servisu jsem ho úplně neztratil.

Rozhovor vyšel v čísle 4/2025 časopisu Sdružení DDD.

Autor: Radek Novotný
Foto: autor
Datum vydání: 30. 11. 2025