Naši zákazníci procházejí papírovou válkou. Na audity nadávám, ale přinášejí nám práci

Rozhovor s předsedou Sdružení DDD Jaroslavem Drbálkem o tom, jak se jako vystudovaný chemik dostal do oboru dezinfekce, dezinsekce a deratizace, proč sdružení vystoupilo z evropské asociace CEPA, jak se vyvíjí zájem o práci v oboru a jak ho proměnil internet, jak bojovat s narůstající rezistencí škůdců vůči účinným látkám v biocidech, o vstupu moderních technologií do oboru a také o papoušcích. 

Jaké máš vzdělání a co jsi dělal předtím, než ses dostal do oboru DDD? 
Byl jsem chemik, technolog. Vystudoval jsem Chemicko-technologickou fakultu v Pardubicích. Už během studií mě zlanařili, abych po škole nastoupil do družstva u nás na Třebíčsku, kde se měla stavět zemědělská laboratoř. Školu jsem skončil v roce 1988, do září 1989 jsem byl na vojně a chvilku potom, co jsme se vrátil, došlo k převratu. Nastoupil jsem sice do zmíněného družstva, to ale krachovalo a v roce 1991 přišlo propouštění. 
Chvilku jsem byl na úřadu práce, kde jsem dostal nabídku, jestli bych nechtěl pracovat pro deratizační firmu. Majiteli se hodilo, že jsem chemik a mám zkušenosti s chemikáliemi. Moc jsem netušil, co vlastně deratizace obnáší, ale byl jsem mladý a peníze jsem potřeboval. Vydržel jsem tam asi tři čtvrtě roku. Moc se mi v té firmě nelíbilo a říkal jsem si, že buď musím jít dělat něco jiného, nebo u této profese zůstat, ale dělat ji jinak. Nakonec jsem si v roce 1993 založil živnost a začal jsem pracovat na sebe. 

Jak se tenkrát dělala deratizace?
V té době se chodilo po bytových domech a sklepech. Obvykle tam někde v rohu ležely hromádky nametených vajgů a dalších odpadků, na tom byly zbytky tehdejšího rodenticidu kumatox a my jsme k tomu něco přihodili. Jednou jsme dělali deratizaci v továrně na výrobu kartonů. Navrhl jsem tam šéfovi, že bychom mohli dát přípravky do nějaké deratizační staničky nebo aspoň na podložku. On o tom nechtěl ani slyšet, protože byl zvyklý dělat svou práci postaru. Chtěl jsem občas něco změnit, vylepšit, což mu vadilo, takže jsme si moc nesedli. Tak jsem si udělal základní kurz DDD a živnosťák a začal si shánět zakázky. To se mi podařilo vcelku rychle.

O SDRUŽENÍ DDD A VYSTOUPENÍ Z EVROPSKÉ ASOCIACE

Jak dlouho jsi ve Sdružení DDD a jak dlouho jsi jeho předsedou?
Ve sdružení jsem přibližně od roku 1993 a předsedou jsem sedm let. Nyní jsem uprostřed čtvrtého volebního období a příští rok bych chtěl jako předseda skončit. Měl jsem v úmyslu skončit už před minulými volbami, ale po pokutě od antimonopolního úřadu mě výbor sdružení požádal, abych zůstal do doby, než se všechno vyřeší. I mně bylo proti srsti v takovém okamžiku skončit, tak jsem se rozhodl ještě jedno volební období pokračovat. 

Jak na sdružení dopadla tato pokuta necelých 400 tisíc korun za zveřejnění “obvyklých cen” za poskytování DDD služeb?
Relativně dobře v tom smyslu, že se nám to podařilo v podstatě na jeden zátah zaplatit bez nutnosti nějakého splátkového kalendáře. Ale bylo to na úkor toho, že se osekaly určité náklady, které jsme si už nemohli dovolit. Například se zrušila pozice druhé tajemnice sdružení a dvakrát za sebou se docela razantně zvyšovaly členské příspěvky. Finančně jsme to tedy nakonec ustáli, ale rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o přestupku a pokutě nám vyrazilo dech. 

Co je dneska hlavní náplní sdružení a jeho hlavním smyslem?
Je to servis pro členy, zejména výuková a edukační činnost, pořádáme různé akce nebo vydáváme časopis.

Loni sdružení vystoupilo z evropské oborové asociace CEPA. Řada lidí z branže se ptá, proč k tomu došlo?
Určitě to nebylo jednoznačné rozhodnutí, protože členství mělo několik plusů a několik mínusů. Hodně jsme to zvažovali a nakonec převážily jak ve výboru, tak na valné hromadě hlasy pro vystoupení. Je to rozhodnutí členské základny. 

Jaký byl hlavní důvod pro zvažování vystoupení?
Benefit, který jsme od členství v CEPA očekávali, nepřišel. 

Co mělo být tím benefitem? 
To co děláme pro naše členy my v Česku, měla CEPA dělat o úroveň výš, tedy pro nás. Od nich ale prakticky žádný servis kromě faktur za členství nepřicházel. Naopak úkolovali trochu nás, abychom jim dodávali různé informace. To by nebyl až zas tak problém. Pak ale přišlo rozhodnutí jejich právních autorit a to byla asi poslední kapka. Šlo o to, že se české firmy, které jsou členy našeho Sdružení DDD, celou dobu hrdě označovaly také za členy evropské asociace. Tento právní názor ale CEPA smetla ze stolu. To spoustě členů českého Sdružení DDD vadilo. Navíc se výrazně zvyšovaly poplatky za členství v evropské asociaci. 

Jak vysoké byly řádově poplatky? 
Byly to desetitisíce korun ročně. Osobně si myslím, že pokud se v asociaci CEPA něco změní, nebyl by problém do ní znovu vstoupit, ale musela by o to členská základna projevit zájem.

O VÝVOJI OBORU, AUDITORECH A REZISTENCI

Jak se vyvíjí zájem o práci v oboru DDD? Můžeš to posoudit například podle obsazenosti kurzů, které sdružení pořádá?
Zájemců je dost. Kurzy, které pořádáme, jsou dost naplněné, někdy až moc. Jednak je to tím, že na kurzy chodí hodně lidí, kteří jsou už navázáni na stávající firmy. Je přes 30 let po revoluci a lidé, kteří tehdy začínali, stárnou, odcházejí do důchodu a předávají firmy svým následovníkům. Část uchazečů, vyšší než v minulosti, tvoří i lidé z neziskového sektoru, z hygieny a z úřadu práce. Objevuje se také řada úplných nováčků.

Mezi našimi zákazníky je řada bývalých manažerů, kteří se rekvalifikovali na dédéďáky. Jsou to i poměrně mladí lidé. Jak si vysvětluješ, že v dnešní době, kdy nové generace obecně nemají příliš zájem o manuální práce, nováčci v této profesi neubývají, ale spíš přibývají?
Odhaduju to podle své zkušenosti. Mám svou práci do dneška velice rád jednak proto, že mě baví fyzicky pracovat, pak také proto, že je to práce různorodá, a když si ji člověk dobře zorganizuje, tak je svým pánem a zbyde mu dost volného času i na další věci. Kromě hygienické služby nám v podstatě nikdo nešéfuje. Vždycky jsem měl na této profesi rád to, že je to svobodné podnikání i povolání. 

Když už jsi narazil na dostatek volného času, k čemu ho využíváš? Co je tvůj největší koníček? 
Mým velkým koníčkem jsou papoušci nebo spíš obecněji exotické ptactvo.

Kolik exotických ptáků aktuálně chováš? 
Nikdy jsem to pořádně nepočítal, ale budou to vyšší desítky. Chovám různé druhy – od malých andulek po velké papoušky ara. Exotické ptactvo je můj koníček od malička a snažím se chov pořád rozšiřovat.

Vrátím se zpátky k práci: Co udělal s oborem DDD internet? Například doktoři často nadávají na to, že se lidé léčí sami pomocí internetových rad. 
My máme podobnou zkušenost. Zvlášť u složitějších případů v podstatě všichni kolegové říkají, že odborník je až poslední v řadě a lidé mu zavolají až ve chvíli, kdy už všechno z internetu vyzkoušeli a nezafungovalo to. Naopak mnohdy škůdce rozeženou do dalších prostor. V tomto směru je internet spíš negativum, na druhou stranu nabízí i řadu pozitivních věcí. Například kontakt se zákazníkem je naprosto jednoduchý. Když jsem začínal, musel jsem si domlouvat zakázky z veřejné telefonní stanice, která byla v mé vesnici jediná.

Jak na práci DDD služeb dopadá omezování účinných látek v biocidech? 
Musíme se s tím popasovat a hledat lepší nebo spíš jiné metody hubení. Já vůbec nejsem proti integrované ochraně před škůdci. Naopak si myslím, že chemie by se měla používat až jako poslední. Ale je fakt, že pokud člověk nemá dostatečný výběr přípravků a metod, které může použít, tak je práce mnohem složitější.

Jak práci DDD služeb narušuje narůstající rezistence škůdců vůči biocidům? 
Hodně se o tom mluví, ale my konkrétně s tím příliš problém nemáme. Vždycky jsme se snažili v deratizaci i dezinsekci o rotaci účinných látek a přípravků. Vcelku pravidelně testujeme hlodavce, jestli nejsou rezistentní vůči přípravkům, které používáme, a neměli jsme zatím špatné výsledky, takže z vlastní zkušenosti nemůžu rezistenci příliš potvrdit. 

Čili z tvé osobní zkušenosti vyplývá, že rotací účinných látek se dá s rezistencí úspěšně bojovat?
Je to alfa a omega.

Jak do práce DDD služeb dnes promlouvají auditoři? 
Hodně. Já na to na jednu stranu nadávám, na druhou stranu nám to přináší práci. My jsme se začali specializovat na potravinářské provozy a dnes máme z této branže hodně zákazníků, kteří procházejí různými typy auditů a tím vlastně procházejí i papírovou válkou. A mnoho výkazů chtějí proto i po nás. 

Hlídají dnes auditoři víc i přímo práci DDD služeb?
Myslím si, že auditoři jí nerozumí do hloubky, ale znají obecné postupy. Ptají se například na umístění lapačů, jak často v nich měníme zářivky, kam dáváme monitorovací pasti apod. Občas o tom některý auditor ví víc nebo se líp vyzná v technických věcech, proto se na ně při kontrole víc soustředí. Někdo je naopak typ „učitelka češtiny”, pak dbá na formulace zápisů a jednotlivá slovíčka. U auditů prostě hraje velkou roli lidský faktor. 

O MODERNÍCH TECHNOLOGIÍCH A NÁSTUPCI

Co si myslíš o vstupu nových technologií do oboru? Mluvím zejména o pastech a deratizačních stanicích se vzdáleným monitoringem přes mobilní aplikaci.
Je to pokrok a nová možnost práce. Já osobně jsem ale ohledně použití této technologie v našem oboru trochu skeptik. Také doufám, že mě už to příliš nepostihne. Mám mnohem radši práci v terénu než sezení u počítače nebo telefonu.

V jakém smyslu jsi skeptik? Myslíš si, že to je tak drahé řešení, že nemá šanci se tu v budoucnu prosadit?
Deratizační stanice a pasti s elektronickým monitoringem už jsou pár let na trhu. První roky to vypadalo, že se bez této novinky neobejdeme, ale zatím jsme se bez toho docela dobře obešli. Uvidíme, jak to půjde dál.
Cena v čase klesá. Určitě k nějakému nárůst počtu uživatelů dojde, protože se budou zvyšovat počty firem-zákazníků, které budou chtít takové řešení nasadit a budou si to moct dovolit. A je na dédéďácích, aby to uměli zákazníkům nabídnout dřív, než jim to nabídne někdo jiný, třeba nějaký šikovný ajťák, protože v tomto už možná nebude potřeba odbornost v oboru DDD. Pokud se budou víc používat elektronické pasti, které hlodavce usmrtí bez biocidů, a bude jako kontrola stačit vzdálený dohled, mohla by z toho vypadnout podmínka odbornosti. Je možné, že mrtvé hlodavce nebude muset likvidovat jen odborník, ale bude stačit mít například jen školení na likvidaci kadáveru.

Působíš v oboru už přes 30 let. Tvůj syn loni založil firmu DDD Corp. Bude tvým pokračovatelem, nebo každý jedete po vlastní linii?
Ano, je mým pokračovatelem. Já působím celý život jako fyzická osoba, takže oficiálně používám své jméno, ale většina mých zákazníků mě zná pod názvem Deratex. Když jsem začínal, používaly se často ještě dodatky v podobě obchodního jména. Tenkrát ale název Deratex napadl víc lidí a dnes existuje „eseróčko“ Deratex ve Zlíně, proto můj syn nazval svou firmu jinak. Udělali jsme pár byrokratických změn a na syna přešlo dost administrativy, která mě už začínala dusit. Přece jen se blížím k důchodovému věku, takže svou práci pomalu předávám. 
 

---

Jaroslav Drbálek
Vystudoval Chemicko-technologickou fakultu v Pardubicích. Od roku 1993 působí v oboru dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Posledních sedm let je předsedou výboru Sdružení pracovníků dezinfekce, dezinsekce, deratizace České republiky.

---

Rozhovor vyšel v časopisu Sdružení pracovníků dezinfekce, dezinsekce a deratizace ČR č. 1/2025.

Autor: Radek Novotný
Foto: Pavel Rödl
Datum vydání: 28. 3. 2025