Rozhovor 2. část – DDD Servis: Byrokracie v oboru roste. České výklady legislativy bývají přísnější než evropské směrnice

Na fotce majitelé a zakladatelé společnosti DDD Servis (zleva) Jaroslav Kolář, Jan Plachý a Jiří Kostík. Foto: David Blažek

V druhém díle rozhovoru se zakladateli společnosti DDD Servis Janem Plachým a Jaroslavem Kolářem jsme se bavili o tom, jak se mění obor dezinfekce, dezinsekce a deratizace, jak na firmy dopadá narůstající legislativa, proč mají etikety v Česku i 16 stran, co způsobuje zužování účinných látek a k jakým důsledkům to vede v kombinaci s příchodem nových škůdců do našich zeměpisných šířek (link na 1. část rozhovoru zde.)

Evropská unie zavádí kvůli nárůstu skleníkových plynů a globálním klimatickým změnám řadu “zelených” opatření. Jak v tomto kontextu vidíte budoucnost oboru dezinfekce, dezinsekce a deratizace a vaší firmy DDD Servis?
J. K.: Základní problém je tady a jen tak nezmizí. Proto si myslím, že se musíme soustředit alespoň částečně i na nové trendy ve sféře ekologicky šetrnějších přípravků, ať si o nich každý myslí, co chce. Podobně například v autoprůmyslu řada lidí naříká na elektromobily, ale je to jednoznačně trend, kterému se budou muset všichni nějak přizpůsobit. I my musíme hledat alternativní cesty, respektive alternativní produkty k těm současným, byť si neumím představit, že by náš obor mohl fungovat bez dnes používaných tradičních přípravků.  

Jak dlouho je v Evropské unii v oblasti DDD cítit tlak na zavádění “zelených” produktů a naopak odklon od chemických řešení?
J. P.: Přibližně 10 až 15 let. Teď se to ale stupňuje. 

Jaký to má vliv na byrokratické zatížení? 
J. P.: Byrokracie roste, firmám přibývají povinnosti. Obor je čím dál závislejší na množství nových předpisů v oblasti chemického průmyslu. Také audity ve firmách jsou stále komplikovanější, formality si různí auditoři vykládají různě. Například se stává, že jeden auditor chce nalepit upozornění na přítomnost jedu v určité barvě, další auditor požaduje jinou barvu a třetí zase jinou. Podobných příkladů je mnoho.
J. K.: České výklady legislativy jsou v řadě případů mnohem přísnější, než co nařizuje příslušná směrnice. Stává se, že kontroly bazírují na slovosledu ve větách na českém překladu etikety, což v žádné směrnici takto definované není. Etiketa musí splňovat určité parametry, ale protože je náš výklad přísnější, etikety tu bývají mnohem obsáhlejší než například v Německu. Každý se bojí, aby náhodou něco nevynechal, tak přidá raději víc informací a potom má česká etiketa na výrobcích i 16 stran. Ovšem takové množství textu uživatele odradí, takže informace nikdo nečte. 

Jaký dopad na DDD služby má potlačování některých tradičních účinných látek?
J. P.: Zužování sortimentu účinných látek vede k rychlejšímu vytvoření rezistence, takže například u insekticidů máme cypermethrin a některé další pyrethroidy a to je téměř všechno. Jenže je potřeba účinné látky střídat, aby se rezistence pokud možno nevytvářela.

Jakým směrem bychom podle vás měli jít, aby přípravky v oblasti DDD fungovaly a zároveň se chránilo životní prostředí?
J. P.: Výrobu by měly zajišťovat menší firmy, které budou produkovat pro náš obor speciální sortiment, jež by směli nakupovat a aplikovat jen proškolení odborníci. Trend je ale naprosto opačný. Jde většinou o velké chemičky, které dodávají agrochemikálie se stejnými účinnými látkami. Když přijde zákaz používat tyto agrochemikálie na poli, brzy poté je chemičky přestanou vyrábět pro ochranu v rámci DDD, protože to je mnohem menší obor, tudíž se jim produkce už tolik nevyplatí. Vývoj nových přípravků a jejich schvalování jsou ale pro menší výrobce příliš nákladné. 
J. K.: Nejdražší je vyvinout novou účinnou látku, to přijde až na stamiliony eur, proto se vyrábějí generika, nebo se molekuly upravují, i pak ale látka musí projít složitým a drahým procesem testování. 
J. P.: Výrobce musí projít složitým, mnohaletým procesem schvalování, i když se například u rodenticidu změní jen netoxická část přípravku, tedy nosič účinné látky. 

Na Zemi se mění klima, ve střední Evropě ještě rychleji než v přímořských oblastech, a také proto se k nám dostávají nové organismy z jižnějších oblastí. S jakými “nováčky” mezi invazivními škůdci se můžeme v našich krajích setkat? 
J. K.: Například je tu nově sršeň mandarínská a asijská, která loví včely, nebo komár tygrovaný.
J. P.: Je tu také nový druh rybenky, která ničí vše z papíru. Oteplování je vidět třeba i na klíšťatech. Kdy se stalo, že vylézala už v únoru? 

Na jedné straně tu tedy máme přísun nových škůdců, na druhé straně omezování účinných látek a DDD přípravků. Jaké to může mít následky?
J. P.: Podle mě je jedním z dopadů to, že si lidé nechávají dovážet u nás nepovolené přípravky ze zemí, kde jsou povolené. Moc se to nekontroluje. Také se příliš nekontroluje to, že některé internetové obchody, například jeden velký polský e-shop, prodávají profesionální přípravky i běžným spotřebitelům, kteří nemají oprávnění je používat. 

Proč je to špatně?
J. P.: Jde o bezpečnost. Jestliže e-shop prodává běžným lidem bez školení a oprávnění například plyn s fosforovodíkem, laik pak může otrávit nejen sebe, ale i okolí. Proto prodáváme zboží určené pro profesionály jen výkonným DDD firmám, které mají oprávnění ho používat a jsou k tomu vyškolené. 

Jak se od doby, kdy jste začínali, změnili zákazníci DDD Servisu, tedy firmy vykonávající služby v ochraně proti škůdcům?
J. P.: Stále platí, že naši nejčastější zákazníci jsou malé rodinné firmy o dvou třech lidech. Velkých firem je poměrně málo. 
J. K.: Není to české specifikum, podobně to funguje v celé Evropě. Obvykle na trhu operuje pár větších, někdy i nadnárodních společností, ale gros jsou malé rodinné firmičky. Spousta větších výkonných firem skončila nebo se rozpadla kvůli neshodám o peníze. Co se týče délky pracovní doby, tato služba vždycky byla a stále je velice volná činnost. Zaměstnanci si tak mohou sehnat zakázky jako melouch, a to pak způsobuje problémy. Rodinné firmy mívají pevnější vazby, proto se trh takto vykrystalizoval. 
J. P.: Od některých zákazníků k nám proto chodí už třetí generace dédéďáků.

Autor: Radek Novotný